„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.” Přísloví 3:5
Cliff Shimmels říká: „Když jsem byl malý, můj otec měl koňské spřežení. Jednoho dne mi řekl: „Synu, chtěl bys je řídit?” Tak jsem vzal otěže. Ovládal jsem je. Řídil jsem. Ale bylo to příliš pomalé, což mě obtěžovalo. Tak jsem zamlaskal na koně a oni začali cválat. Potom Babe a Blue přišli s lepším nápadem. Rozhodli se, že když poběží, budeme doma dříve. Brzy běželi nejrychleji, jak jsem kdy viděl koně běžet. Když kolem začali funět prérijní psi ze svých děr, usoudil jsem, že jsme v nebezpečné situaci, tak jsem se ze všech sil snažil zpomalit běžící spřežení. Tahal jsem za otěže, až mé ruce byly v křeči. Plakal jsem a prosil, ale nic nefungovalo. Starý Babe a Blue pokračovali v běhu. Podíval jsem se na otce a on tam jenom seděl a díval se na svět kolem. Nyní jsem už byl zoufalý. Mé ruce byly pořezané od otěží, slzy mi tekly proudem po tvářích, byl jsem zmrzlý od zimního chladu. Nakonec jsem se v zoufalství obrátil na svého otce a řekl: „Tady, vezmi ty otěže, už nechci řídit.” Nyní, když jsem starší a lidé mi říkají dědo, znovu si připomínám tu scénu nejméně jednou denně.”
Bez ohledu na to, jak moc zestárneme, nebo jak moc si myslíme, že jsme schopní, vždycky existuje okamžik, kdy jedinou cestou ven je obrátit se k našemu nebeskému Otci a říci: „Tady, vezmi ty otěže, už nechci řídit.” A On je vezme, ale vy Mu je musíte dát!