„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval; byli jsme nazváni dětmi Božími a jsme jimi.” 1. Janova 3:1
Říkali jste si někdy, jak vás někdo může považovat za milého? Pro mnohé z nás je to proroctví, které se samo naplní. Strach z odmítnutí je tak intenzivní, že se chráníme: a) slibem, že nikdy nikoho nepustíme tak blízko, aby nás mohl znovu zranit. Teoreticky to zní dobře, ale když se uzavřeme druhým, zavřeme sami sebe uvnitř a všechny naše vztahy trpí; b) nasadíme si masku. Jsem tvrdý! Kdo potřebuje druhé lidi? Důsledkem je, že nikdo nenaplňuje naše potřeby; c) vytlačujeme druhé pryč. Když se cítíme odmítnuti, připadá nám, že jsme byli napadeni, i když jsme nebyli. Takže si oblečeme boxérské rukavice a vykolébáme se ven; d) pokoušíme si koupit ochranu před odmítnutím tím, že prokazujeme přízeň druhým. Nebo žijeme v nevhodných vztazích, protože si myslíme, že si to zasloužíme a může to být naše poslední příležitost žít v lásce; e) uplaňujeme perfekcionismus. Nechte toho! Bůh vás bezpodmínečně miluje a lidské normy se mění tak, že nikdy neučiníte všechny šťastnými, ať se pokoušíte jakkoliv.
Dokud se snažíš obchodovat s nízkým sebevědomím, budeš přitahovat špatné lidi. Poslouchej: „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, …že mu budeme podobní…” (1. Janova 3:2). Pokud tvoje sebehodnocení pochází z jakéhokoliv jiného zdroje než od Boha, budeš vždycky zranitelný. Tvoji kritici tě budou oslabovat; pokusy a pády ti budou bránit v tom, abys znovu vstal. A co je nejhorší, nikdy nebudeš objeven sám sebou ani druhými jako jedinečná a úžasná osoba a přitom tě Bůh tak stvořil.