„Nikdy bych to nemohl zvládnout bez…milosrdenství.”
1. Timoteovi 1:15-17 (přel. z angl.)
Pokud je pro tebe obtížné odpustit sobě něco, co jsi udělal v minulosti, možná sklízíš to, co jsi zasel. A je obvzlášť obtížné (ale ne nemožné) necítit se špatně, pokud jsi obvinil někoho druhého z toho, že dělá stejnou věc. Zde je biblická pravda, kterou potřebuješ pochopit, přijmout a žít podle ní: dokud budeš živ, budeš muset stále odpouštět sobě i druhým!
Když ti vina a obviňování řeknou, že tvoje hříchy jsou příliš velké na to, aby ti Bůh mohl odpustit, vzpomeň si na to, co řekl Pavel: „Ježíš přišel, aby zachránil hříšníky. Já jsem důkazem – veřejný hříšník číslo jedna…někdo, kdo by to nikdy nemohl zvládnout bez pouhého milosrdenství …důkazu jeho nekonečné trpělivosti” (přel. z angl.). Před svým obrácením Pavel pronásledoval církev, zabíjel a mučil věřící. Tak si vydělával na živobytí! Když on se mohl naučit odpouštět sám sobě, ty můžeš také! Ve skutečnosti, když to neuděláš, naznačuješ, že tvoje přestoupení přesahují možnosti Boží milosti potřebné k odpuštění a možnosti Ježíšovy krve, která očišťuje. A to je horší, než hřích; to je pýcha! Navíc, když někdo má stále spory s druhými, hledá toho, kdo ho uráží, aby mohl ukázat, jak špatný je ten druhý, a sám se cítit lépe. Pýcha a postoj souzení se živí navzájem stejně jako pokora živí odpuštění. Bůh řekl: „Já, Já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti…” (Izaiáš 43:25). Když přijmeš postoj pokory a pracuješ na odpuštění sám sobě tak, jak to dělá Bůh, pak je mnohem snazší přehlédnout chyby druhých. Zkus to, budeš překvapen!