„Modlete se za ty, kdo vás pronásledují…” Matouš 5:44

Jeden voják na konci každého dne během výcviku četl Bibli a modlil se. Když se ostatní shromažďovali v kasárnách a chystali se k nočnímu odpočinku, on poklekl u svého lůžka. Někteří z nich to viděli a začali se mu posmívat. Až jednoho večera se jejich hrubé zacházení skoro nedalo popsat. Když poklekl k modlitbě, jeden voják na něj hodil boty a uhodil ho s nimi do obličeje, ostatní se posmívali, vyvolávali rvačku, ale nedočkali se žádné odvety. Druhého dne ráno, když se ten, kdo na něj vrhl boty, probudil, nemohl uvěřit tomu, co viděl. U nohou jeho postele byly jeho boty, vrácené na svém místě a ještě k tomu vyleštěné. Představte si, že byste leštili boty, kterými vás někdo kopnul! To vyžaduje vyšší stupeň milosti. To znamená rozhodnout se, jak budeme reagovat, a to ještě před tím, než se dopustíme přestupku! Někteří muži v těch kasárnách byli “vůdčími typy”, motivovaní pýchou a necitlivostí. Tak temnota reaguje na světlo. Jiní je následovali, nebyli nutně zlí, jenom byli slabí a obávali se být jiní než ostatní.
Proč se Ježíš modlil na kříži: „Otče, odpusť jim, protože oni nevědí, co činí”? Protože pochopil, proč lidé, kteří byli vychováni určitým způsobem, kteří jsou hnáni různými silami, kteří zápasí s nevyřešenými záležitostmi a strachy, kteří jsou naprogramováni nezměnitelným způsobem myšlení, potřebují Boha. A on to viděl jako příležitost ukázat, jaký Bůh je. To vyžaduje více než náboženství, ke kterému patří pouhé nedělní chození do kostela. To vyžaduje, abyste byli podobní Ježíši, abyste byli příkladem, abyste reagovali s láskou tak, že ostatní se vzpřímeně posadí a všimnou si. Nejde o vaše „práva”, ani o vaše zraněné ego; jde o toho, kterého reprezentujete!