„Vložil jsi na mě ruku svou.“ Žalm 139:5
Londýnský řidič autobusu dostal za úkol převážet cestující na zvláštní evangelizační shromáždění Billy Grahama na stadionu ve Wembley. Jeden z nich ho pozval, aby si shromáždění přišel také poslechnout, ale řidič odmítl. Následující rok se přestěhoval do New Yorku. Když Billy mluvil v Madison Square Garden, bylo opět mužovým úkolem vozit lidi na tato shromáždění. Když vystoupil z autobusu, zeptala se ho jedna žena, jestli by se k nim nechtěl připojit. Opět zdvořile odmítl. Oženil se s Australankou a za nějaký čas začal pracovat v Sydney, kde byl, překvapivě, znovu požádán o to, aby vozil lidi na stadion, kde kázal Billy. Když ho pozvali tentokrát, uvědomil si, že není úniku, takže se podřídil a šel. Když se ohlíží nazpět, říká: „Kamkoli jsem šel, všude byl Billy Graham, tak jsem si ho šel poslechnout a odevzdal svůj život Kristu. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal.“
Žalmista napsal: „Sevřel jsi mě zezadu i zpředu…svou dlaň jsi položil na mě… Kam odejdu před Tvým duchem? Kam uprchnu před Tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam…a když si ustelu v podsvětí…, jsi tam…při nejzazším moři…Tvá pravice se mě chopí“ (Žalm 139:5-10).
Není milost úžasná? Petr řekl: „Pán má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“ (2. Petr 3:9). Bůh za vámi půjde až na kraj světa, aby vám dal další příležitost odevzdat Mu svůj život. Kolik příležitostí vám již dal? Není na čase, abyste přestali utíkat a odevzdali Mu svůj život?