„Domov je v odvěkém Bohu, na Jeho věčných pažích.“ 5. Mojžíšova 33:27
Během druhé světové války, když bylo Jill Briscoeové šest let, byla její rodina evakuována do oblasti Lake District v Anglii. Když vzpomíná na jednu obzvláště děsivou noc, píše: „Propukla bouřka. Déšť se valil na okno jako ohromné slzy a bylo slyšet dunění hromu. Neměla jsem bouřky ráda a byla jsem dost stará na to, abych věděla, že ve skutečnosti zuří ještě větší bouře, válka, do které je zapojen celý svět. Ale zdálo se to daleko. Oheň v krbu hřál a můj otec odpočíval ve velkém křesle. Uvědomil si, že potřebuji uklidnit, a tak najednou odložil noviny a usmál se: „Pojď sem, dceruško,“ řekl svým tichým, ale pevným hlasem. A potom jsem byla v bezpečí jeho náruče, ležela mu na rameni a cítila, jak mu bije srdce.
Když se dívám zpátky, uvědomuji si, jak mě můj Nebeský Otec ukrývá do bezpečí v životních bouřích. Když mě zaplavil smutek při pohřbu mé matky, hledala jsem posilnění v Otcově přítomnosti. Když vlny starostí podlamovaly mou jistotu při setkáních s partami mladých lidí při pouličních evangelizacích, vzhlédla jsem a podívala se na tvář svého Otce. Když jsem čekala v nemocnici na výsledky důležitých testů a zaplavoval mě strach, cítila jsem, jak mi můj Nebeský Otec říká: „Pojď sem, dceruško.“ Vylezla jsem Mu do náruče, opřela o rameno a zamumlala: „Tady je tak nádherně.“ Bible říká: „Domov je v odvěkém Bohu, na Jeho věčných pažích.“ Pokud vás přemáhají bouře života, vylezte si do náruče svého Nebeského Otce, poslouchejte tlukot Jeho srdce a odpočívejte v ujištění, že On je větší než bouře, které čelíte.“