„Pro Boží milosrdenství…“ Římanům 12:1
Jsou dvě strany Boží svrchovanosti: na jedné straně je to Boží iniciativa, na druhé straně naše odpověď. Pavel píše v Římanům 12:1: „Pro Boží milosrdenství jsme odpovědni za to, abychom se: a) vzpírali systému světa, který nás táhne špatným směrem; b) obnovovali svou mysl každý den prostřednictvím modlitby a čtením Božího Slova; c) rozpoznali Jeho vůli pro nás a řídili se jí.
Ale Pavel se nezastavuje zde. Pokračuje: „Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru. Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost. V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví, v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí, přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti. Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale ztotožňujte se s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost. Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro“ (Římanům 12:9-17).
Boží svrchovanost neznamená, že již nemáme žádnou odpovědnost, že se nezajímáme o dění kolem nás, že se nemusíme obtěžovat dělat rozhodnutí, že se nesnažíme o to, abychom ze sebe dostali to nejlepší nebo že nemáme zájem o ztracený svět. Skladatel písní Isaac Watts vystihl podstatu Boží svrchovanosti těmito slovy: „I kdyby mi patřil celý svět, dát jej byla by pramalá oběť. Láska tak nádherná, úžasná, Boží, té musím dát všechno, svůj život, svou duši!“