„Stejně rychle a úplně jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ Koloským 3:13 (přel. z angl.)
Jimmy pil na večírku přes míru, a tím uvedl svou ženu Lisu do trapné situace. Příštího rána mu to bylo líto a požádal ji o odpuštění. Souhlasila, ale neustále to znovu vytahovala na světlo. Jednoho dne jí sklesle řekl: „Myslel jsem, že mi odpustíš a zapomeneš.“ Odpověděla: „Také jsem to udělala. Jen nechci, abys ty zapomněl na to, že jsem ti odpustila a zapomněla.“ Odpouštíte také takovým způsobem?
Počítat skóre se dá jenom v soutěžních sportech. Ve vztazích to způsobuje katastrofu. I v tom nejhorším z nás je tolik dobra a v tom nejlepším tolik zla, že strávíme velký čas svého života tím, že se učíme odpouštět a zapomínat. A zapomínání je těžší, když je provinění velké. Malá provinění se rychle odpouští, velká vyžadují proces uzdravení. Ale dokud neuděláte rozhodnutí odpustit, tento proces nemůže ani začít.
Jak můžete „odpustit stejně rychle a úplně, jak Pán odpustil vám“? Pavel odpovídá: „Oblečte se niterným soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí. Buďte mezi sebou snášenliví a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si navzájem. Jako Kristus odpustil vám, tak odpouštějte i vy“ (Koloským 3:12-13). Abyste mohli uskutečňovat tento druh odpuštění, musíte se zaměřit na hodnotu druhého člověka, ne na jeho slabosti. Musíte svoje srdce odvrátit od toho, co bylo, k tomu, co může být. Říkáte si: „Proč bych měl odpouštět a zapomínat?“ Tak: a) protože vám to říká Boží Slovo; b) protože i vy budete dál potřebovat odpuštění; c) protože nejste stavěni na to, abyste nesli stres plynoucí ze zášti.