„Eliáš byl člověk jako my.“ Jakub 5:17
V životě každého z nás existují období, kdy se cítíme na dně. Ale Boží Slovo nám ukazuje způsob, jak se vrátit zpět. Podívejte se na Eliáše, který „byl člověk jako my“. Jak je to možné, že se dostal tak hluboko dolů?
1) Stalo se to na vrcholu úžasného vítězství. Nezačalo to v nečinnosti ani upadnutím do hříchu. Ne, pouze svolal oheň z nebe a zabil 450 falešných proroků (1. Královská 18:22-39). Ale to je těžká práce! Takže jeho radost brzy vystřídalo vyčerpání. Byl unavený, jeho obranyschopnost klesla a zranitelnost stoupla, a tak upadl do přirozené deprese, protože vyčerpání nám odebírá odvahu.
2) Strach způsobil, že ztratil perspektivu. Ten Boží muž, který právě zastrašil zlý zástup, skončil tak, že utíkal od jedné ženy, Jezábel (1. Královská 19). Strach způsobil, že zapomněl na Boží moc; to mu vzalo perspektivu a uvrhlo do sebevražedných myšlenek. Vyčerpání spojené se strachem je nebezpečná kombinace, která přitahuje beznadějné, špatné myšlení a vytváří mylný dojem, že vaše možnosti jsou pryč.
3) Byl izolovaný. Eliáš nechal svého služebníka v Beer-šebě a sám putoval do pouště (1. Královská 19:3-4). Když potřebujete nejvíce podepřít, obavy, pocit neschopnosti a strach ze selhání vás zatlačí do izolace. V tom okamžiku jste v nejhorší možné společnosti – své vlastní. Eliáš si myslel: „Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život“ (v. 10, 14). Jinými slovy: „Je to zlé a já nevidím, že by se to zlepšovalo!“ Když jste dole, není to vhodný čas na izolaci. Tehdy se potřebujete obracet k Bohu a k lidem, kteří vás milují, mohou vám pomoci a podpírat vás.