„I Josef…se vydal…do města…zvaného Betlém” (protože byl z domu…Davidova)
Lukáš 2:4
Když budeme upřímní, někteří z nás máme v životě chvíle, kdy si přejeme, abychom se narodili v jiné rodině. George Burns vtipkoval: „Štěstí je mít velkou, starostlivou, úzce spjatou rodinu – v jiném městě!” Všechny žerty stranou – rodina, ve které jste se narodili, není žádnou náhodou. Bůh řekl Jeremiášovi: „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě” (oddělil jsem tě k zvláštnímu záměru – Jeremiáš 1:5, přel. z angl.).
Pokud jde o Ježíšovu rodinu, máme tendenci představovat si jen Jeho nebeského Otce. On však měl i pozemskou rodinu; takovou, která mu vždy rozuměla. Bůh si použil jeho rodinu, aby ho zformovala a dovedla ho k jeho úkolu právě tam, kde se narodil.
„I Josef z Galileje se vydal…do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova)… Když tam byli, Marii nastal čas k porodu” (Lukáš 2:4-6) Všimněte si slov „nastal čas”. V Božím kalendáři není žádná náhoda ani zmatek. On plánuje náš život až do nejposlednějšího detailu. Říká: „Co jsem naplánoval, to učiním” (Izaiáš 46:11 přel. z angl.).
Ježíš se pravděpodobně stal tesařem, protože to bylo Josefovo řemeslo. A protože měl povinnosti jako nejstarší syn, proto pravděpodobně čekal až do svých třiceti let, než začal veřejně sloužit. „Co to všechno znamená pro mě,” ptáte se. Jednoduše řečeno: Bůh si použije vaši rodinu, aby vás připravil na povolání, které vložil do vašeho života. Umístil vás tam, aby vás formoval a připodobňoval více sobě; doufejme, že skrze dobré vzory a láskyplné vztahy. Ale i kdybyste se narodili do nefukční, citově chladné rodiny, dokáže Bůh přesto obrátit prokletí v požehnání, protože vás miluje.
