„Všichni tě hledají!“ Marek 1:37
Bývalý státní tajemník USA Henry Kissinger jednou zavtipkoval: „Nemůže nastat další krize. Můj časový rozvrh je už plný!“ To se může stát, když druzí lidé rozhodují o vašem časovém rozvrhu. Ježíš odmítl žít takovým způsobem. Během začátků Jeho služby, když se rozšířila zpráva o Jeho zázracích, „se celé město shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných…“ (Marek 1:33-34). Další den ráno na Jeho prahu čekal další zástup potřebných lidí, ale jak Ježíš zareagoval tentokrát, vás může překvapit. Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. Šimon a Jeho druhové se pustili za ním. Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Řekl jim: „Pojďme jinam do okolních vesniček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel“ (verše 35-38). Co si myslel? Musely být napsány novinové titulky, lidé museli být uzdraveni a fanoušci čekali, aby mu poklepali po zádech? Byli byste schopni odolat takovému lákadlu? Ježíš odolal, protože se řídil Božím časovým rozvrhem, ne lidským.
Ježíš miloval lidi tolik, že jednoho dne za ně zemřel. Ale to mu nebránilo v tom, aby řekl „ne“, když bylo potřeba. Chlácholit lidi kvůli tomu, abyste získali jejich schválení, není nikdy dobrý nápad; tím posadíte někoho jiného než Boha do sedadla řidiče. Místo, aby se nechal vykolejit, Ježíš: a) učinil hlavní prioritu z modlitby jako nerušeného času se svým Otcem; b) uznal, že naplňování Boží vůle je mnohem důležitější než být „vším pro všechny“; c) odmítl definici druhých lidí o tom, co je naléhavé, a odmítl, aby ho odváděli od naplňování Bohem daného životního poslání. Tak se nenechte vykolejit.