„Nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout.” Galatským 6:9
Vytrvalost je vlastnost, kterou je možné pěstovat. A první krok k jejímu pěstování je odstranit dva její největší nepřátele. Jsou to:
1) Když vzdávat se je náš životní styl. Malému chlapci slíbili kornout zmrzliny, když půjde s dědečkem na procházku a bude hodný. Čím déle byli venku, tím těžší pro chlapce bylo být hodný. „Jak dlouho ještě půjdeme,” zeptal se. „Moc dlouho ne,” odpověděl dědeček. „Už jenom jednu zastávku.“ „Nevím, jestli to zvládnu, dědečku,“ řekl chlapec. „Umím být hodný. Jen neumím být hodný moc dlouho.“ Tohle se dá prominout dětem, ale dospělým ne. Obzvláště, když chceme uspět v tom, k čemu nás Bůh povolal.
2) Když se mylně domníváme, že život by měl být snadný. Pavel řekl Timoteovi, že musí „snášet útrapy jako dobrý voják” (2. Timoteovi 2:3). Máte-li správné očekávání, bitva je napůl vyhrána. Klinický psycholog John C. Norcross objevil význačné chování odlišující ty, kteří dosáhnou svých cílů, od těch, kteří jich nedosáhnou: očekávání! Oba typy lidí zažívají v prvním měsíci dosahování cíle stejný počet selhání. Členové úspěšné skupiny nečekají, že budou mít úspěch hned; dívají se na svá selhání jako na výzvu k novému a rozhodnějšímu odevzdání a zaměření na své cíle. Norcross říká: „Ti, kdo nebyli úspěšní, říkají, že úpadek je důkaz toho, že to nezvládnou. Jsou to ti, kteří se mylně domnívají, že život by měl být snadný.“ Výsledek: „Blaze těm, kteří vytrvali“ (Jakub 5:11).