„Jak mi Otec přikazuje, tak soudím.“ Jan 5:30“
Říkali jste si někdy, proč Ježíš neudělal jediný krok vedle? On nám říká: „Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i Jeho Syn. Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí… Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Otec přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal“ (Jan 5:19-20, 30).
Ježíš se často modlil celou noc, ale pouze několik Jeho modliteb je zaznamenáno. Proč? Protože On nejen mluvil se svým Otcem, On si udělal čas na naslouchání a přijímaní pokynů. Ježíš se modlil na vrcholcích hor a v zahradách. Dokonce se modlil na ulici před domem, ve kterém spal minulou noc. Není pochyby o tom, že kdyby měl býval auto, modlil by se během řízení auta do práce. Modlitba a naslouchání Bohu byly pro Něj stejně přirozené jako dýchání; byl to pro Něj duchovní kyslík, který mu prospíval. Když Bible říká: „…v modlitbách neustávejte“ (1. Tesalonickým 5:18), znamená to, že máme neustále zůstávat v kontaktu s Bohem, být duchovně citliví a naladění na tichý, slabý hlas Jeho Ducha v nás. To vyžaduje mysl a srdce bez zmatků.
Díky Bohu za pochopení toho, kým jsme v Kristu a za naši autoritu, kterou máme jako věřící. Ale na modlitbě je ještě něco více než přicházet „směle před trůn“ (Židům 4:16). Taková modlitba se obvykle týká toho, co chceme. Ten druhý druh modlitby se týká toho, co chce Bůh! Protože Bůh připravil plán pro tvůj život, nemyslíš, že je moudré se před Ním ztišit, aby ti o něm mohl říct?