„Když můj duch byl přemožen.“ Žalm 142:3 (přel. z angl.)
Poté, co její rodiče zemřeli v odstupu pěti týdnů, Beth Witrogen McLeod propadla klinické depresi v pečovatelském domě vzdáleném 1200 mil od jejich bydliště. Píše: „Tím, že jsem ignorovala svůj fyzický a duševní stav, způsobila jsem si kolaps, z něhož se člověk uzdravuje dva roky… Navzdory své prospěšnosti, může být poskytování péče vyčerpávající.“ Žalmista řekl: „Když můj duch byl přemožen…znal jsi mou cestu.“ Bůh rozumí. Také od tebe očekává používání moudrosti. Tak, jak Dr. Helen Susik, specialistka na geriatrické lékařství, říká: „Vyhořelý pečující nemůže zajistit kvalitní péči.“ Takže: a) chraň svůj čas, především čas s rodinou. Je snadné naplánovat si každou minutu s tím, že ti nic nezbude pro sebe. Najdi něco, co tě sytí; čti Bibli, modli se, cvič, užívej si samoty a plánuj si ji; b) požádej o pomoc. Pokud tvoji sourozenci neplní své domácí povinnosti, svolej rodinné setkání a někoho tím pověř. Je pokušením pokoušet se dělat to všechno sám, ale neodpírej druhým požehnání, které přichází s „těšením malomyslných a ujímáním se slabých“ (1. Tesalonickým 5:14); c) zůstávejte ve spojení. „Není dobré, aby člověk byl sám“ (Genesis 2:18). Pozvi dva přátelé, kteří jsou ochotni pomoci. Jeden může vařit a pečovat o tvého milovaného, zatímco ty a druhý přítel jdete na procházku a vychutnáváte si svobodu. d) buď si vědom ničivých vzorců, které mají tyto situace „pomáhat“ zvládat, jako třeba špatné použití meditace, přejídání a pití, které má odstraňovat ostré hrany; e) stanov hranice. Chraň svůj čas a energii tak, že řekneš „ne“ tehdy, kdy jsi automaticky říkal „ano“. Pamatuj, že není nic sobeckého na péči o sebe, a tak můžeš poskytnout nejlepší možnou péči někomu jinému.