„Každý člověk dá, kolik může.” 5. Mojžíšova 16:17
V Bibli je přes dva tisíce veršů o penězích a dávání. Tady jsou dva: a) „každý člověk dá, kolik může, podle požehnání, které vám Bůh váš Pán dal”; b) „ať každý dá podle svého srdce, ne skoupě, …protože Bůh miluje toho, kdo dává s radostí” (2. Korintským 9:7, přel. z angl.). A tady jsou dva příběhy o radosti z dávání, které stojí za zamyšlení:
1) Osmdesátisedmiletá Oseola McCarty dělala v životě jen jednu jedinou věc: prala prádlo. A teď je díky tomu slavná. Celá desetiletí vydělávala padesát centů za vyprání od dobře postavených rodin z Hattiensburgu v Mississippi, které preferovaly valchu místo pračky. Každý týden si odkládala trochu peněz na spořící účet. Když nakonec odešla do důchodu, zeptala se v bance, kolik má naspořeno. „250 tisíc dolarů,” řekli jí. Naše paní byla v šoku. „Měla jsem víc, než jsem mohla utratit,” vysvětlovala. Proto tato nikdy neprovdaná pradlena věnovala 150 tisíc dolarů univerzitě v jižním Mississippi, aby umožnila mladým afroameričanům studovat na vysoké škole. „Je požehnanější dávat, než dostávat,” řekla reportérům. „Ověřila jsem si to.”
2) Prezident semináře v San Franciscu, Don McCullough, vyprávěl: „Presbyteriáni ze Skotska založili před více než sto lety církev v Ghaně. Jejich služby stále kopírují formální službu skotské presbyteriánské církve, ale nedávno připustili tradiční africké způsoby pro službu uctívání. Takže teď lidé při dávání tancují. Hudba hraje a všichni při tanečním kroku skládají dary na tác. Podle misionáře, který mi to vyprávěl, je doba dávání tou jedinou chvílí, kdy se lidé usmívají. Není divu, Bůh se také usmívá!”