„Ne že jsme sami o sobě způsobilí.” 2. Korintským 3:5
Už jste někdy sledovali někoho, kdo vedl na vodítku psa, který nechtěl jít tam, kam jeho pán? Páníček pořád škube za vodítko, tahá pejska sem a tam, říká mu „přestaň” a „pojď sem”.
Tak žije spousta z nás. Jsme „na vodítku pravidel”. Náš život sestává z „přestaň s tím; pojď sem zpátky; nedělej to”. Jen jsou ty příkazy v jiné formě: „Čti si Bibli; modli se; jdi do církve; zaplať desátky; sdílej se o Pánu.” No, tohle jsou jistě věci, které bychom měli dělat, ale Bůh nikdy nechce, abychom je dělali na konci vodítka.
Jak jinak to vypadá, když vidíte pána a psa, kteří mezi sebou mají dobrý vztah. Pejsek pak ani vodítko na procházku nepotřebuje. Páníčkovi stačí jen promluvit slovo, a pes reaguje. Tím se nechceme srovnávat se psy, porovnáváme jen křesťanský život založený na pravidlech s křesťanským životem založeným na vztahu. To je veliký, veliký rozdíl!
Pavel píše: „Ne že jsme sami o sobě způsobilí (abychom si o sobě mohli něco myslet), ale naše způsobilost je z Boha, který nás učinil způsobilými služebníky Nového Zákona – ne litery, ale Ducha. Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.”
Když vás Bůh vykoupil, vepsal své zákony do vašeho srdce a mysli (Židům 10:16, přel. z angl.). To znamená, že s vámi chce být v kontaktu zevnitř. Neměli byste potřebovat externí systém pravidel, abyste „se mohli srovnat”, protože Boží Slovo máte implantované dovnitř a máte v srdci touhu Boha poslechnout a líbit se Mu.