„…odejít a být s Kristem…je mnohem lepší.” Filipským 1:23 (přel. z angl.)
Věci, které jsme nikdy nezažili, mají tendenci nás děsit. Malý chlapec napsal dopis Bohu, adresoval ho do nebe a odeslal ho. Takovéto dopisy obvykle končí v kanceláři nedoručitelných dopisů, ale tento někdo otevřel. Stálo v něm: „Drahý Bože, jaké je to umřít? Nechci to udělat, jen o tom chci víc vědět. Tvůj přítel Michal.” To je otázka, o které všichni uvažujeme.
Harold Sala píše: „Když jedu někam do světa, kde jsem ještě nebyl, čtu si materiály a snažím se zjistit, jaké to tam je. Prohlížím si cestopisy, brouzdám po internetu, rád si promluvím s někým, kdo mi může něco prozradit z vlastní zkušenosti. A žádná jiná kniha na světě mi nemůže říct o nebi víc než Bible. Jediný člověk, který tam byl a který mi může říct, jaké to tam je, je Ježíš.” S vědomím, že pro věřícího je smrt jen krokem do Boží přítomnosti, Pavel píše: „Víme, že až ten pozemský stan…bude stržen…máme věčné stavení v nebi” (2. Korintským 5:1).
Na konci knihy Poslední bitva zemřou hlavní postavy při vlakové nehodě a CS Lewis uzavírá příběh takto: „Věci, které se staly potom, byly tak krásné, že je ani nemohu popsat. Pro nás je to konec všech příběhů, ale pro ně to byl právě začátek skutečného příběhu.” O nebi říká Pavel toto: „Kdybych si teď musel vybrat, stěží bych věděl co… Touhu odejít z tohoto těla a být s Kristem mám velikou. Někdy nedokážu pomyslet na nic, co by bylo lepší.” A to je ta správná odpověď na Michalovu otázku!