„Bůh je nám přítomný…v úzkostech.“ Žalm 46:1
Ve snu jednou jeden muž viděl Ježíše přicházejícího ke třem modlícím se ženám. S velkou jemností a láskou poklekl vedle první. Druhé jednoduše položil ruku na hlavu a souhlasně na ni pohlédl. Kolem třetí prošel bez zastavení. Ježíš cítil mužův údiv, proto mu vysvětlil: „Bez neustálého ujišťování by ta první žena klopýtala a padla. Víra druhé ženy je silnější; můžu se na ni spolehnout. Nicméně ta třetí z nich je cvičena k nejvyššímu povolání z nich všech. Ta Mě zná tak důvěrně, že nepotřebuje znamení Mého souhlasu. Žádná okolnost ji neodradí, protože ví, že Mi může bezmezně důvěřovat.“ Jsme hříšní, a tak padáme. Jsme náchylní k nemocem, a tak trpíme. Jsme smrtelné bytosti, a tak umíráme. Problémy nás udolávají. Úzkosti nám způsobují vředy. Lidé nám nahánějí strach. Kritika nás uráží. Nemoci nás děsí. Smrt nás straší. Jaká je na to odpověď? „Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v úzkostech stále přítomná“ (Žalm 46:1). Nikdy v temnotě nepochybujte o tom, co vám Bůh řekl ve světle. On je s vámi na vaší pouti den za dnem; Jeho neproniknutelná mysl v harmonii jednající s Jeho nezměrnou vůlí vše uskutečňují pod Jeho svrchovanou vládou. Když to s námi začne házet, máme tendenci se cítit opuštění, ale pravý opak je pravdou, protože v té chvíli jsme více než kdy jindy objektem Jeho lásky a zájmu. Dokonce i když je náš pohled rozmazaný, naše myšlení zamlžené a my se pak podíváme vzhůru a nevidíme Ho jasně? Ano, i tehdy tam je!