„Hle vy všichni, kdo rozděláváte oheň… Jen choďte ve svitu svého ohně… Má ruka vám způsobí, že ulehnete v trápení.“ Izaiáš 50:11
Když tma, kterou prožíváš, je Bohem ustanovená, nesnaž se vytvořit svoje vlastní světlo: „Hle vy všichni, kdo rozděláváte oheň… Jen choďte ve svitu svého ohně…Má ruka vám způsobí, že ulehnete v trápení.“ Abraham se rozhodl zapálit svůj vlastní oheň, když Boží zaslíbení dědice se dostatečně rychle neuskutečnilo. Unavený čekáním se rozhodl udělat to sám tím způsobem, že zplodil Izmaele a skončilo to tak, že vznikly problémy trvající po generace. Bůh zaslíbil osvobození Izraele, ale Mojžíš to vzal do svých rukou a udělal věci svým způsobem. Výsledkem bylo, že zabil egyptského mistra otroků a strávil dalších čtyřicet let v divočině (Exodus 2:11-15). Petr slíbil, že bude následovat Ježíše do vězení a na smrt (Lukáš 22:33), ale protože nečekal na instrukce, skončilo to tak, že usekl ucho nevinného muže.
Když jsi ve tmě kvůli tomu, že to Bůh naplánoval, nemusíš se obávat, Bůh tě provede. Proč si tím můžeme být jisti? Protože Bible nám dává úžasná zaslíbení jako: „Ve tmách vzchází přímým světlo…“ (Žalm 112:4) a „večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá“ (Žalm 30:5). Čtyřicet dní strávených Mojžíšem na hoře, Eliášovo pobývání na hoře Orébu a roky strávené Pavlem v arabské poušti nebyly marnými zkušenostmi; byly součástí Božího plánu. Ježíš řekl: „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle…“ (Matouš 10:27). Všimněte si v Písmu dvou věcí:
1) Ve tvých nejhorších okamžicích ti Bůh dává proniknout do podstaty věcí.
2) Lidé ti budou naslouchat, protože „sis zasloužil právo mluvit“. Tak pevně seď a dovol Bohu, aby tě učil věci, které je možné naučit se pouze ve tmě.