„Každý ať má na mysli to, co slouží druhým…“ Filipským 2:4
Bible říká: „Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ Jinými slovy, vzdej se místa uprostřed jeviště. Je to jednodušší říci než udělat, protože máme sklon být zcela zaneprázdněni jednou osobou – sami sebou!
Zeptáš se známého: „Jak se máš?“ Dotyčný si myslí, že to skutečně chceš slyšet a začne se sdílet o svém nedávném úspěchu. To je signál pro tebe. Skočíš doprostřed věty, přetrhneš mu nit a řekneš: „To nic není. Řeknu ti o…“ Pak odcházíš a zanecháváš pokořené ego svého kamaráda, který si přeje, aby byl pokračoval v chůzi hned, když tě uviděl. Doufal, že uslyší něco jako: „To je úžasné, řekni mi o tom víc.“ Místo toho se mu dostalo litanie o tvých názorech a o tom, čeho ty jsi dosáhl. Co se stalo s „radujte se s radujícími…“ (Římanům 12:15)? Tento příkaz míří přes naši přehnanou zaměstnanost námi samými a říká: „Překonej sám sebe! Vykliď místo uprostřed jeviště. Nauč se zaměřit pozornost na druhé.“ Uč se říkat: „Dost o mně. Chci slyšet o tobě. Co tvoje práce…manželka…zdraví…sbor?“ Potlač to nutkání přerušovat; jenom poslouchej! Naslouchej svýma ušima, očima, myslí a svým duchem. Pokus se porozumět pocitům, které jsou za slovy. Když oslavují, „raduj se s radujícími“, když je něco trápí, “plač s plačícími“. Ukazatelem křesťanova charakteru je jeho schopnost slavit úspěch někoho jiného nebo se sdílet o břemeno druhých, jako by to bylo jeho vlastní. Neexistuje lepší způsob jak sloužit druhým a povzbuzovat je.