„Střeží před zlobou svůj jazyk…“ Žalm 34:13
Když byl Ježíš zrazen Jidášem, prostě tam stál, i když mohl zavolat dvanáct legií andělů na svou obranu. Pak přišel dav, vložili na něj ruce a zajali Ho. Petr, připravený bránit Ježíše, vytáhl svůj meč a uťal ucho služebníka nejvyššího kněze. Impulzivní, rychle jednající Petr si myslel: „Toto nemusíme přijímat!“ Ale Ježíš řekl: „Ne, takto nemáš jednat s věcmi!“ Potom „se dotkl ucha toho muže a uzdravil ho“ (Lukáš 22:51, přel. z angl). Petr mluvil tehdy, když měl naslouchat a dělal věci tehdy, když je neměl dělat. Potřeboval se naučit, jak čekat na Boha, praktikovat pokoru a rozlišení. Bůh měl pro Petra úžasné plány, ale pokud chtěl získat lidi pro Krista, nemohl to dělat tak, že vytáhl svůj meč a usekával uši, když byl rozzlobený. To je lekce pro nás.
Naše neomalená slova mohou narušit schopnost lidí slyšet. My se nemůžeme rozzlobit, kdykoliv se tak cítíme. Musíme být citliví vůči Bohu, když nám řekne: „Nic neříkej,“ musíme tam tiše stát, i když to znamená nechat někoho si myslet, že má pravdu, i když víme, že ji nemá. Musíme říci: „Ano, Pane,“ a přijmout to, že On nám nedluží vysvětlení. Když si nekontrolujeme to, co říkáme, můžeme bránit druhým v duchovnímu růstu nebo Božímu požehnání, aby vstoupilo do našich životů. Možná si myslíš, že ve srovnání s cizoložstvím nebo krádeží to není velká věc, ale zamysli se nad tím znovu: „Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza“ (Přísloví 13:3).