„…naučil jsem se být spokojen s tím, co mám…“ Filipským 4:12 (přel. z angl.)
Spokojenost někdy znamená:
1) Naučit se být spokojený s málem. Dynamický vedoucí úředník se rozhodl strávit několik dní v klášteře. „Doufám, že váš pobyt bude požehnaný,“ řekl mnich, který ho dovedl do cely. „Pokud něco budete potřebovat, dejte nám vědět. My vás naučíme, jak žít bez toho.“ Štěstí nespočívá v tom, že dostaneš to, co chceš, ale spočívá v tom, že se raduješ z toho, co ti Bůh dal. Pavel řekl, že se naučil být spokojen: „Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost… Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4:12-13).
2) Připomínat si, že věci by mohly být horší. Snoopy ležel na Den díkůvzdání v psí boudě a stěžoval si, že má psí jídlo, zatímco všichni lidé jsou uvnitř a jedí krůtu s omáčkou a dýňový koláč. „Samozřejmě by to mohlo být horší,“ nakonec zapřemýšlel, „mohl jsem se narodit jako krůta.“ Připomínat si „že by to mohlo být horší“ může být silným motorem spokojenosti.
3) Pochopení skutečnosti, že to, co hledáš, je duchovní, ne materiální. Pavel říká, že si máme dávat pozor na „chtivost, která je modlářstvím“ (Koloským 3:5). Naším problémem není jen to, že chceme více, ale neuvědomování si toho, že ve skutečnosti chceme Boha. Jak Augustin řekl: „Naše duše nikdy nespočinou, dokud nespočinou v Tobě.“ Proč by nás Bůh nechal cítit se jako doma, když tento svět není naším domovem? Naše nespokojenost, pokud ji necháme, může zesílit náš duchovní hlad a vést nás k modlitbě: „Přijď tvé království, buď tvá vůle jako na zemi, tak i v nebi“ (Matouš 6:10).