„Za všech okolností děkujte…“ 1. Tesalonickým 5:18
Kvůli tomu, abys měl vděčné srdce, se musíš naučit být vděčný za nedokonalé lidi a nedokonalé dary. Buď vděčný, když se tvé dítě pokouší ustlat si postel, i když to neudělá dokonale. Buď vděčný, když tvoje partnerka projeví náklonnost, i když to udělá neobratně. Buď vděčný, že tvoje tělo se stále pohybuje, i když už je vrásčitější a nemotorné. Nečekej, až budeš cítit vděčnost. Přemýšlení a konání vedou k tomu, abys ji cítil. „Za všech okolností děkujte,“ to vyžaduje rozhodnutí a skutek vůle, ne emocionální reakci. Proto Američané nazývají svůj každoroční svátek „Díkůvzdání“ – ne „díkůcítění“.
James Dodson napsal dojímavou knihu, která se jmenuje Závěrečné kruhy, ve které mluví o posledních měsících života svého otce. Oba byli dychtiví hráči golfu, a když byla u jeho otce stanovena diagnóza konečného stádia nemoci, James ho vzal do Skotska, aby spolu mohli hrát golf na jedněch z nejslavnějších kurtů. V jednom okamžiku se otec zeptal Jamese na jeho manželství a rodinu. Jamesova odpověď byla vyhýbavá; byl tak pohlcen svou prací, že na rodinu zbývalo málo času. Toto byla slova umírajícího otce pro svého syna: „Přeju si, abych vás oba mohl zpomalit… Nebezpečím velkých ambicí je, že pracuješ tak tvrdě, že se jednoho dne možná probudíš a zjistíš, že ty věci, které jsi skutečně chtěl, byly těmi věcmi, které jsi měl po celou dobu.“ Pavel píše: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus“ (Efezským 5:14). Jednoho dne dostaneme zjevení a až se to stane, ať je to, k čemu se probudíme, vděčnost za věci, které jsme přijímali jako samozřejmost.