„Nalezl jsem Davida…muže podle srdce svého…“ Skutky 13:22 (BK)
Pokaždé, když Bůh někoho popisuje jako „muže podle svého srdce“, pozorně si ho prostudujte. Podívejme se na Davidův život.
Začínal skromně, ale končil úžasně. David začal jako pastýř a skončil jako král. Šance, že by se to někomu přihodilo, byla nulová. V těch dnech byli pastýři velice nízko na společenském žebříčku, nemohli svědčit u soudu; jejich slovo nebylo považováno za hodnověrné. S Davidem to dopadlo tak, že napsal nejčtenější a nejoblíbenější žalmy všech dob. Když pozvete Boha do svého života, On zruší dluhy vaší minulosti a přepíše vaši budoucnost. Ale musíte si vybrat to, co On vybral pro vás. Existuje zajímavý kontrast mezi Pavlem a Davidem. Pavel „zaséval svou vlastní divokou setbu“, než se setkal s Kristem, potom pokračoval příkladným životem. David se stal králem ve třiceti letech, ale během čtyřiceti let své vlády prožil zničující selhání. Zde jsou dvě lekce: 1) Nepospíchejte s úsudkem. Není po všem, dokud Bůh neřekne, že je po všem. Davidův příběh je varováním pro hříšníka, napomenutím před samospravedlností, svědectvím o Boží spravedlnosti, která nám nedovolí, abychom utekli před následky svých činů a před Jeho láskou, která nás nikdy neopustí. 2) Bůh to může obrátit v dobré. On může vzít jakoukoliv zkušenost, kterou prožíváte, kladnou nebo zápornou, a může ji obrátit v dobré, pro dobro vaše nebo dobro druhých. Když usilujete o naplnění Božích záměrů navzdory svým vadám, on učiní „…že všechno napomáhá k dobrému…“ (Římanům 8:28).