„Nalezl jsem Davida…muže podle srdce svého…“ Skutky 13:22 (BK)
David věděl, že Samuel měl přijít do jejich domu vyhledat krále a přitom nebyl pozván. To bolelo. Tak jak zareagoval? Požádal někoho, aby vhodil jeho jméno do klobouku? Ne! „…jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší“ (Žalm 75:7). David věděl, že nikdo nemůže Bohu zabránit, aby mu požehnal. Poslouchejte: „Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů“ (1. Samuelova 16:13). Když zůstanete věrní, Bůh vás pozdvihne uprostřed těch, kteří vás přehlíželi a potlačovali.
Všimněte si, že když Boží Duch opustil krále Saula, byl mučen zlými duchy a skončil tak, že se radil s čarodějnicí. Není divu, že se David modlil: „…ducha svého svatého mi neber“ (Žalm 51:11). Pokud vás povolal, abyste vykonali určitou práci, dá vám k tomu potřebnou milost; ale pokud vás k tomu nepovolal, bude vás ta věc mučit dnem i nocí.
Buďte připraveni na potíže! Tak jako řekli bratři Josefovi, lidé řeknou o vás: „Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny… A uvidíme, co bude z jeho snů!“(1. Mojžíšova 37:20). Proč ti, kteří by vás měli milovat, řeknou takovou věc? Protože ve skutečnosti nevědí, kdo jste, nebo nerozpoznali váš Bohem daný sen. Očekávejte v raných stádiích odmítnutí, především pokud neexistuje očividný důkaz k potvrzení Bohem daného snu. Když David prokázal víru v boji s Goliášem, jeho nejstarší bratr Elíab ho nazval drzým a měl mu to za zlé (1. Samuelova 17:28). Proč Bůh vložil takové příběhy do Bible? „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám…“ (1. Korintským 10:11).