„…zůstal v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.“ Lukáš 2:43
Ježíšovi rodiče byli natolik zaneprázdněni jinými věcmi, že si nevšimli, že Ho ztratili: „…zůstal v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky…“ (Lukáš 2:43-44). Naštěstí Ho znovu našli. Ale vždycky to tak nefunguje.
Jeden vedoucí křesťan vypráví o setkání s jedním mužem na konferenci. Dceru tohoto muže, která byla ve druhé třídě, požádal její učitel, aby nakreslila obrázek své rodiny. Toho večera hrdě donesla své umělecké dílo domů a ukázala ho svým rodičům. Když se tatínek podíval na ten obrázek, řekl: „Kdo je na tom obrázku?“ Jeho dcera odpověděla: „To jsme my a náš dům. Učitel mě požádal, abych nakreslila obrázek naší rodiny.“ Otec se podíval na obrázek pečlivěji a viděl, že tam byli všichni kromě něj. „Milovaná,“ zeptal se, „jsem já na tom obrázku?“ „Ne,“ odpověděla. „Proč ne,“ zeptal se. „Protože to je obrázek nás, když jsme doma, a ty tu nikdy nejsi.“ To ho udeřilo jako tuna cihel. Bez jakékoliv zlé vůle prohlásila jednoduchou skutečnost. Bylo to zvonění budíku pro nepřítomného otce. Toho dne se rozhodl otočit se a vrátit se ke své rodině. Žalmista řekl: „Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě“ (Žalm 101:2). Televize, internet, práce, tlak vrstevníků; jak se mají tvoje děti? Pokud směřuješ po cestě k úspěchu, ale tvá rodina nejde s tebou, obrať se do protisměru. Vrať se a vezmi s sebou lidi, na kterých ti nejvíce záleží. Zavaž se k tomu, že podnikneš tu cestu pouze tehdy, když v ní budou zahrnuti i oni.