„Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi…dvě.“ Matouš 5:41
V římských dobách mohli vojáci přinutit židovské obyvatele, aby nesli svůj majetek na míle daleko. Ale Ježíš říká: „Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ Max Lucado píše: „Ve sboru máme služebníka, který chodí druhou míli. Povoláním je architekt, ale je i nadšený služebník. Před každým shromážděním jde na pánské záchody…vyčistí umyvadla a zrcadla, zkontroluje toalety a posbírá papíry. Nikomu o tom neříká a nic za to nežádá… Dovol mi, abych ti řekl, jak poznáš chodce druhé míle. Nenosí odznaky, ani uniformy; nosí úsměv. Objevili radost z úsilí vynaloženého navíc…uspokojení z pomoci druhým…zjistili, že skutečná odměna spočívá v principu druhého míle… Proč? Osvobození! Změnili se z otroků v dobrovolníky. Když Marie pomazala Ježíšovy nohy, chodci jedné míle jako Jidáš kritizovali její skutek jako marnotratný. Ježíš ne. Přijal to gesto jako projev lásky, přijal ji jako přítelkyni, vzdávající se svého nejcennějšího daru. Možná ve tvém sboru existuje starší muž, který právě ztratil manželku. Jedna hodina tvého času by pro něj mnoho znamenala. Některé děti ve tvém městě nemají tatínka, který by je vzal do kina nebo na fotbal. Možná, že ty můžeš. Nemohou ti to oplatit, ale budou se usmívat na celé kolo nad tvou laskavostí. A co tohle? Nablízku je někdo, kdo nosí stejné příjmení jako ty. Šokuj ho svou laskavostí…udělej domácí úkol bez reptání…naservíruj mu kávu, když se probudí…napiš mu láskyplný dopis bez zvláštního důvodu. Alabastr vylitý ,jen tak‘. Ježíš si vybral místo určené pro služebníky. Nemůžeme to udělat také?“ John Gardner řekl: „Když lidé slouží, život už nikdy není beze smyslu.“ Nejsi povolán k tomu, abys „jakž takž prošel“, jsi povolán k tomu, abys šel a „udělal více, než se od tebe očekává“.