„Kdo chce být první…“ Marek 9:35
Když Dan Mazur vedl svůj tým horolezců na Mount Everest, podmínky pro dosažení vrcholu byly ideální. Potom dvě hodiny pod vrcholem náhodně narazili na Lincolna Halla, horolezce, který zkolaboval předchozího dne na cestě dolů. Byl sám a blouznil, neměl výbavu, měl omrzliny a byl dehydratovaný. (Později se dozvěděli, že vůdce Hallova týmu telefonoval jeho manželce a řekl jí, že je mrtvý!) Bez váhání dali Hallovi kyslík, jídlo a vodu a když dorazila pomoc, dosažení vrcholu hory bylo už nemyslitelné. Obětovali roky plánování, týdny šplhání a životní sen záchraně jednoho horolezce. Není překvapením, že Mazur dnes pomáhá budovat školy a nemocnice v té části Nepálu, kde nejsou žádné silnice, elektřina, telefony a neteče tam voda. On je takovým typem člověka.
Vzdal by ses svého snu kvůli tomu, abys zachránil jiného člověka? Obyčejní lidé to dělají každý den: maminky a tatínkové, kteří mají dvě zaměstnání, aby uživili a oblékli své děti; rodiče, kteří raději ukončí své zaměstnání, než aby kvůli práci přestěhovali své rodiny; lidé poskytující nepřetržitou péči svým milovaným, kteří jsou na nich závislí. Ježíš řekl: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ V Božím království věci fungují jinak. „Ti nejmenší jsou považování za největší“ (Lukáš 9:48). „To nejvznešenější místo v domě je pro přehlížené“ (Lukáš 14:8-9). „Druhých si ceníme více než sami sebe“ (Římanům 12:10 a Filipským 2:3). „Vzdáme se svého pláště a jdeme míli navíc“ (Matouš 5:40-41). Jan Křtitel řekl o Ježíšovi: „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3:30). Chceš být stále první?