„Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte.“    Izaiáš 43:18

Co děláš, když tě tvé vzpomínky na „tam a tehdy“ zavedou do „teď a tady“ a uvrhnou tě do té stejné staré bolesti? Bible má odpověď: „Nevzpomínejte na věci dřívější; o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom?“ Tvá minulost může infikovat tvou přítomnost a ovlivnit tvou budoucnost, pokud se nerozhodneš nechat ji jít. Pojďme o tom přemýšlet v několika následujících dnech.

Za prvé: zapomeň na to, co Bůh už odpustil! Vyznáš-li jednou hřích, jedinou Boží reakcí na to je, že odpustí a zapomene. Pokud ti to přijde znovu na mysl, pak to není On, ale ty, kdo to vytáhl. „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1. Jan 1:9). Dvě věci nám brání zapomenout:
1) Tvé pocity. Říkáš si: „Já prostě necítím, že mi bylo odpuštěno!“ Bylo ti odpuštěno díky Boží milosti skrze Kristovu oběť – nezávisle na pocitech. Nečekej na to, až to budeš cítit, před tím, než to přijmeš; přijmi to a začneš to cítit!
2) Špatná představa o Bohu. Myslíš si: „Můj otec říká, že mi odpouští, ale pokaždé, když udělám něco špatně, opět mi vyčte mé staré chyby.“ Tvůj nebeský Otec takto nejedná. „Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu“ (Izaiáš 43:25). Bůh je nepřipomíná, protože si na ně nevzpomíná. Všechny tvé hříchy byly odsouzeny a bylo za ně zaplaceno na Kalvárii. Jakmile je jednou vyznáš, už za ně nikdy nebudeš obviněn, proto se raduj a zapomeň na ně. Rozsudek nebeského soudu o tobě zní: „nevinen“.