„Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky…“ Joel 2:25
Za čtvrté: zapomeň na to, co jsi udělal špatně! „Kdybych to býval mohl vrátit, pak bych…“ Básník by řekl, že nejsmutnější slova, která jazyk nebo pero mohou vydat, jsou: „Mohlo by být.“ Je spousta příležitostí, které každý z nás v životě promarní. Častěji se zabýváme tím, co jsme neudělali, než tím, co jsme udělali. Mohli jsme pomoct, uzdravit, požehnat, změnit situaci k lepšímu. Ale ve snaze prosadit své vlastní zájmy jsme ponechali slova lásky a vděčnosti nevyřčeny. Vyhýbáme-li se nežádoucím následkům, zanecháváme nepříjemnou pravdu nepovšimnutou. Únikem před pojmenováním „náboženský blázen“ zůstáváme bez svědectví. Jsou to například nepřevzatá zodpovědnost, vyhýbání se rozhodnutí, přehlížení stárnoucího rodiče, vytlačování dítěte ze společnosti, odsunutí manžela (manželky). „Jak jiný by mohl být můj život, kdybych pokračoval ve vzdělání, přijal tehdy to povýšení, kdybych tam zainvestoval, kdybych se přestěhoval nebo zkusil štěstí v lásce.“ Když se zavřou dveře, ten člověk je pryč a příležitost promarněná, pak je čas: a) zapomenout. Ten stejný kříž, který smazal tvé spáchané hříchy, smaže i tvé hříchy opomenutí. Ne výčitky, ale doznání způsobuje, že Bůh odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti (1. Jan 1:9); b) obnovit tvou víru v Boha, který dává druhé šance. On ti může „nahradit, co po léta požíraly kobylky“ (Joel 2:25). Věř Mu, může tě postavit znovu tam, kde bys byl, kdybys tu příležitost nikdy neminul; c) prosit Boha o nový sen „zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou“ (Filipským 3:13). Tlač se kupředu, k životu nových příležitostí a naplnění.