„Má duše je smutná až k smrti.“ Marek 14:34
Můžete slyšet slova: „Neměl by ses tak cítit. Kdybys více věřil Bohu, necítil by ses tak mizerně a nevzdával bys to. Potřebuješ pořádnou dávku víry a modlitby!“ V době, kdy se cítíš úplně na dně, taková slova povzbuzení od kamarádů, kteří to sice myslí dobře, způsobují, že místo toho, aby ses cítil lépe, se naopak cítíš hůře. Vzpomínáte si na kamarády Jóba?
Co dělat v případě, když zakoušíme pocity znepokojení, úzkost a odrazení?
1) Pochop, že pocity nejsou ani dobré a ani špatné. Pocity tě nedělají neduchovními a bez pocitů nebudeš více duchovní. Jsou to jednoduše lidské emoce, které má každý z nás. Nikdo neprošel větší emocionální bolestí než Ježíš: „Má duše je smutná až k smrti.“ Cítil se, jako by měl na místě zemřít. Tyto hluboké emoce zažíval ve svém vlastním životě! Své pocity ani neskrýval, ani je nezapíral, ani se neodsuzoval za to, že je má. Zapírání jen zesiluje emoce. Ježíš se otevřeně přiznal ke svým pocitům a jednal s nimi správným způsobem. V této duševní úzkosti se dvakrát modlil: „Otče…odejmi prosím ode mne tento kalich (doslova toto utrpení)“ (Marek 14:36). Otec se na Něj nezlobil a nevytýkal Mu, že prosí, aby se vyhnul svým okolnostem nebo svým pocitům. On se nebude zlobit ani na tebe a ani ti to nevytkne.
2) Pochop, že tvé pocity neurčují tvé možnosti, ale ani neruší tvá rozhodnutí. Můžeš mít špatné pocity, a přesto udělat správná rozhodnutí! Ježíš, zlomený zármutkem, říká: „…ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš“ (Marek 14:36). Vyber si Boží vůli, nehleď na své pocity, a On ti dá sílu zvládnout tvé těžké období.