„… Tak tomu být nemá…“ Jakub 3:10
Bible říká: „Našim jazykem…chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi… Tak tomu být nemá.“ (Jakub 3:8-10). Bohu se nelíbí, když Ho chválíme v neděli v církvi a pak někoho napadneme v pondělí v práci. Ty si říkáš: „Ale to, co říkám, je pravda.“ „Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin“ (Přísloví 16:2). Urážky začínají pýchou, která říká: „Když mám pravdu já a ty se mýlíš, pak mám právo ti to říct.“ Ne! Zástupy lidí přichází dopředu pro uzdravení zranění způsobených křesťany. Pomluvy jim zlomily srdce. Jedna žena napsala: „Procházela jsem obdobím, kdy jsem se snažila skončit s pomlouváním, ale vždycky jsem to nakonec řekla alespoň svému manželovi. I když jsem věděla, že to nikomu dál neřekne, uvědomila jsem si, že způsobuji otravu jeho ducha tím, že mu o tom říkám. A tehdy jsem se rozhodla změnit to, co vychází z mých úst.“
Co říkáš o jiném člověku, ovlivňuje pohled druhých na něj. Jeden pastor říká všem svým novým členům: „Pokud uslyšíte někoho, jak pomlouvá jiného, ihned ho zastavte a řekněte: ,Promiň, ale kdo tě urazil, přehlížel nebo tebou opovrhnul? Pomodlíme se společně, aby Bůh obnovil pokoj v těle Kristově, ale nedovolíme ti mluvit o lidech, kteří nejsou přítomní a nemohou se sami bránit.‘“ Devětadevadesát případů ze sta se podaří v tomto bodě zastavit, v ostatních případech viník odchází. „Buďte…vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce…“ (Efezským 4:2-3). Jelikož nikdo z nás není neomylný a se všemi je třeba zacházet jemně, trpělivě a s láskou, navykněme si na péči o druhé tímto způsobem.