„On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak chudobou jejich duše.“
Žalm 106:15 (přel. z angl.)
Když naléhavě chceš něco, co Bůh ve své moudrosti zadržuje, někdy udělá krok zpátky a řekne: „Udělej si to tedy po svém.“ Poté, co Bůh provedl svůj lid Rudým mořem a zachránil je z rukou faraona, čteme: „Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.“ (Žalm 106:12). To zní dobře. Ale všimněte si, co se stalo potom, neboť to stejné se děje nám: „Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn. Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji. On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak chudobou jejich duše“ (verše 13-15). Pokud to chceme po svém, může nás to vést k duchovní prázdnotě.
Když Bůh povolal Mojžíše, aby vysvobodil svůj lid z Egypta, Mojžíš se rozhodl udělat si to po svém. Spatřil Egypťana, jak ubíjí hebrejského otroka, ale místo toho, aby to projednal s Bohem, vzal záležitost do svých rukou. Bible říká: „Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že tam nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal do písku“ (2. Mojžíšova 2:12). Zřejmě se Mojžíš více zajímal o přání lidí než o to, jak to vidí Bůh. Proto Bůh musel Mojžíši ukázat, že Jeho příkazy pochází od Něj. Poté, co Mojžíš vykopal díru a snažil se ukrýt skutek svého těla, Bůh dopustil, aby to bylo odhaleno. Ukázal Mojžíši, že pokud to chce dělat po svém, nedokáže ukrýt jediného vojáka pohřbeného v písku. Kdežto Božím způsobem bylo možné pohřbít celou armádu v hlubinách Rudého moře. Proto se rozhodni dnes dělat věci Božím způsobem.