„Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Marek 6:50
Jsi dnes v bouři? V tom případě čti tato slova: „A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi. Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich. Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak; všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: ,Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!‘ Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil“ (Marek 6:47-51). Zde jsou pro nás čtyři lekce:
1) Když se cítíme od Boha nejvíce odděleni, tehdy nás nejvíce učí. Dave Dravecky řekl: „Když se podívám nazpět…naučil jsem se, že poušť je součástí terénu víry a každý kousek je tak nezbytný jako vrchol hory. Na vrcholu hory jsme ohromeni Boží přítomností. V poušti jsme ohromeni Jeho nepřítomností. Obě místa by nás měla přivést na kolena; to první v naprosté úctě; to druhé v naprosté závislosti.“
2) Bůh nepřichází předčasně. Obvykle přichází v nejhorší části bouře, když si myslíš, že už nemůžeš vydržet více – ale On vždycky přijde včas.
3) Bůh nás provádí různými bouřemi, pokaždé se nám dává více poznat. Jinak by byly aspekty Jeho charakteru a Boží strategie, které bychom nikdy nepochopili.
4) Samotná Boží přítomnost by pro nás měla být dostačující v jakékoliv bouři. V okamžiku, kdy se dostaví a řekne: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ by se měl každý náš strach utišit.