„Zkroušený duch, to je oběť Bohu.“ Žalm 51:17
Svět, který oslavuje úspěch, nevidí hodnotu ve zlomených věcech. Ale Bůh vynáší krásu ven ze zlomenosti. Aby rostlina vyklíčila z půdy, semeno musí být zlomeno. Aby kuře prožilo plnohodnotnější život, musí se zlomit skořápka. Dokonce i čistokrevný kůň musí být zlomen, musí se naučit reagovat na škubnutí otěže a zvuk pánova hlasu. Už chápeš? Po pokořujícím setkání s Kristem na cestě do Damašku Pavel přehodnotil všechny náboženské aktivity, kvůli kterým se vychloubal, a nazval je „ztrátou“ (Filipským 3:8). A ztrátou se nechlubíme, máme k ní odpor.
Zlomenost je Božím dílem, skrze které nás Bůh svlékne ze soběstačnosti, aby tak Kristův charakter skrze nás mohl zářit. Rozumějte mi; být zlomen neznamená nutně prožít nějakou tragédii. Mnozí lidé trpí tragédií, aniž by se přiblížili k Bohu nebo dokonce aniž by Ho poznali. Opravdu, stejné sluneční světlo, které rozpouští máslo, tvrdí hlínu. U zlomenosti nejde tolik o naše okolnosti, ale o naši reakci. Co se nás Bůh pokouší naučit? Skutečná zlomenost je to, že On nás vysvlékne ze soběstačnosti do té míry, že nemáme žádnou sílu dát se do pořádku. Když Bůh zablokuje všechny východy, kterými se snažíme vyjít ven, a my dojdeme k tomu, že On sám je naší odpovědí, pak učiníme objev, který mění život. „A co to je?“ zeptáte se. Když Bůh je vším, co máte – Bůh je vším, co potřebujete! Hlavní myšlenka: Boží moc je rezervována pro ty, kteří to přestali zkoušet ve své vlastní síle nebo se přestali pokoušet použít to pro své vlastní účely!