„Zkroušený duch, to je oběť Bohu.“ Žalm 51:17
Pavel píše: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista“ (1. Tesalonickým 5:23). To slovo „posvětí“ znamená „oddělí“, abychom mohli být použiti výhradně pro Boží účely. Pavel to popisuje jako „Boží povolání v Kristu Ježíši“ (Filipským 3:14). A to se děje zevnitř směrem ven! Všimněte si, že naše pozemské tělo je proměněno jako poslední v pořadí z velmi prostého důvodu. Problém zloděje nespočívá v jeho rukou, ale v jeho mysli nebo duchu, které mu říkají, že krást je v pořádku. Jeho mysl řekne jeho rukám, co mají dělat. Takže pokud proměníte jeho ducha, jeho ruce budou následovat. Sice mu můžete nasadit pouta a poslat ho do vězení, ale tak zůstane stále uvnitř zlodějem. Příliš mnoho z nás chce zvítězit nad tělesnými hříchy, aniž bychom byli skutečně proměněni uvnitř. Ale Bůh začíná s naším duchem, protože to je součást naší bytosti, která nám umožňuje, abychom si byli vědomi Boha; „spojuje“ nás s Ním. Když nás Bůh osvobodí v našem duchu, pak naše emoce a naše tělo začnou být v souladu.
Pokud jste rodiči, pak víte, jak odlišně vaše děti reagují na disciplínu. Jedno dítě se zhroutí v slzách, zatímco to druhé se postaví a vzepře se vám. Bůh udělá, cokoliv je potřeba, a bude to dělat tak dlouho, jak je potřeba, aby zlomil naši soběstačnost tak, aby Ježíšův život mohl být skrze nás zjeven. A my svým poddáním se nebo vzdorem určujeme, jak dlouho ten proces trvá. Pavel se modlil: „Pane, co chceš, abych dělal?“ (Skutky 9:6, přel. z angl.). Učiň toto dnes svou modlitbou!