„Zkroušený duch, to je oběť Bohu.“ Žalm 51:17
Někdy Bůh dopustí, abychom dopadli na tvrdé dno kvůli tomu, abychom zjistili, že On je ta skála na dně. Gedeón čelil armádě 135000 oddílů s pouhými 32000 muži. A 22000 z nich opustilo bitevní pole a šlo domů, když jim byla dána příležitost. Spočítejte si to. Gedeón si myslel: „V žádném případě nemůžeme zvítězit!“ Pak mu Bůh vysvětluje: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: ,Vysvobodil jsem se vlastní rukou‘“ (Soudců 7:2). Znovu je tu letitá bitva ega, kterou denně bojujeme. Proto Modlitba Páně končí: „Neboť tvé jest království i moc i sláva navěky. Amen“ (Matouš 6:13, přel. z angl.). Odkud pochází naše síla? Od Boha! Komu patří sláva za naše úspěchy? Bohu! Na jak dlouho toto ujednání platí? Navždy!
Bůh musel zlomit Jákobovu soběstačnost, aby „Izrael“ v něm z něho mohl vyjít. Někdy vás Bůh musí srazit dolů před tím, než vás pozvedne. Mojžíš byl nazýván tím nejpokornějším mužem na zemi. Ale trvalo to čtyřicet let, kdy žil jako pastýř na poušti, než byl detoxikován od pýchy a poddal se Bohu. Až tehdy byl připraven stát před faraonem a učinit zázraky, které demonstrovaly Boží moc – a obhájily Mojžíše! Zlomenost neznamená být pod čepcem, trpět pocitem méněcennosti nebo mít nízké sebevědomí. Ne, zlomenost znamená modlit se: „Pane, pokud tato věc má být udělána a má být udělána dobře, Ty to musíš udělat skrze mne. Proto důvěřuji tobě.“