„…každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení…“ Jakub 1:19
Někdo zavtipkoval: „Bůh nám dal dvě uši a jedna ústa, protože potřebujeme naslouchat dvakrát více než mluvit.“ Učit se znamená být „rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení“. Dobré naslouchání buduje vztahy. Dobří posluchači se nerodí, jsou vychováni! Proto je zde několik návrhů, jak zlepšit své naslouchání:
1) Naslouchej bez přerušování. Odmítni pokušení skočit do řeči a dokončit větu nebo převzít řeč. Kontroluj se – jenom poslouchej.
2) Naslouchej, abys porozuměl. Pokus se porozumět jeho (jejímu) pohledu na věc, pocitům, myšlení a potřebám. Dobré naslouchání je slyšení toho, co si ve skutečnosti myslí, míní nebo cítí; neznamená to představovat si, co on (ona) dělá. Místo abys hádal, zeptej se: „Rozumím ti dobře? Myslíš toto…? Cítíš to takto…?“ Jinými slovy, nepředpokládej – ověřuj si.
3) Naslouchej bez odsuzování. Neunáhluj se v závěrech. Pokud to, co dotyčný říká, nezapadá přesně do sebe, pokračuj v naslouchání. „Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj“ (Přísloví 18:13). Až toho uslyšíš více, možná to bude dávat smysl.
4) Naslouchej bez opravování, odporování nebo podceňování. Když řekneš: „Tak to nebylo,“ nebo: „Co jsi očekával? Kdybys nebyl býval…,“ nebo: „Jsi jenom přecitlivělý,“ lidé začnou být opatrní a zastaví to skutečnou komunikaci.
5) Považuj toho, kdo mluví, za přesvědčivého. Přijímej jeho postřehy a pocity jako hodnotné vyjádření hodnotného člověka. „Pokud ti dobře rozumím, myslíš si…cítíš…je to tak?“ Požádej ho, aby ti pomohl porozumět mu. „Poté, co jsi mi toto řekl, chápu, proč ses cítil tak, jak ses cítil,“ je velmi potvrzující a povzbudí to jeho důvěru a ochotu zvážit řešení, která jsi možná navrhnul.