„…šlo mu vstříc deset malomocných.“ Lukáš 17:12
Lukáš zaznamenává: „…šlo mu vstříc deset malomocných…; zůstali stát opodál a hlasitě volali: ,Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!‘ Když je uviděl, řekl jim: ,Jděte a ukažte se kněžím!‘ A když tam šli, byli očištěni“ (Lukáš 17:12-14). Malomocenství byla pomalá, bolestivá smrt. Nejdříve jste ztratili prsty na rukou a nemohli jste pracovat, potom jste ztratili prsty na nohou a nemohli jste chodit, pak to napadlo vaše vnitřní orgány. Každý den jste ztráceli trochu více sama sebe. Zde je několik užitečných pohledů vyplývajících z tohoto příběhu:
1) Když cítíš, že ztrácíš „sám sebe“, obrať se k Ježíši. On může obnovit to, co jsi ztratil, a může ti vrátit tvůj pokoj a radost.
2) „Hlasitě volej.“ Dej pryč důstojnost a dobré způsoby! Zoufalí lidé dělají nejrůznější věci. Bůh zaslibuje: „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem“ (Jeremiáš 29:13).
3) Udělej, cokoliv ti řekne. Nedávej Bohu podmínky. A nevyhledávej podobnou zkušenost, jakou prožil někdo jiný. Ježíš řekl těm deseti malomocným: „Jděte a ukažte se kněžím!“ Proč k nim pouze nepromluvil nebo nedotknul se jich tak jako ostatních? Neptej se, poslechni! Víra se nedožaduje vysvětlení.
4) Udělej krok víry. Lukáš zaznamenává: „A když tam šli, byli očištěni.“ Musíš vyjít; každý krok tě přivádí o jeden krok blíže. Ale nic se nestane, dokud neuděláš ten první krok víry.
5) Začni chválit Boha! Pouze jeden z deseti malomocných se vrátil, aby poděkoval a Ježíš si toho všimnul. Můžeš jít k Bohu s důvěrou pro další odpověď, pokud víš, že sis vzpomněl poděkovat Mu za tu předchozí.