„Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Matouš 6:21
William Randolph Hearst žil na hradě Hearst. V jednom období navíc vlastnil 50 mil kalifornského pobřeží. A sbíral věci po 88 let. Měl 3500 let staré egyptské sochy, středověké vlámské tapisérie, stoleté ručné vyřezávané stropy a některé z nejúžasnějších uměleckých děl všech dob. Po osmi desetiletích sbírání věcí William Hearst zemřel. Nyní tisíce lidí procházejí jeho domem a všichni říkají to stejné: „Měl opravdu hodně věcí.“
Procházíme životem, sbíráme věci, potom zemřeme a necháváme všechny věci za sebou. A co se s nimi stane? Naše děti se o ně hádají. Naše děti, které ještě nezemřely, se probírají našimi věcmi. Jako supi rozhodují, které věci si chtějí vzít do svých domů. Říkají si: „Toto je moje věc,“ potom zemřou a jiní supové přilétají, aby si to vzali. Národy jdou do válek kvůli věcem, rodiny se rozdělují kvůli věcem. Manželé a manželky se hádají více kvůli věcem, než kvůli čemukoliv jinému. Vězení jsou plná pouličních zločinců a hlavních výkonných úředníků, kteří spáchali zločiny, aby získali věci. Proč? Jsou to pouze věci. Toto Ježíš myslel, když řekl: „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Matouš 6:19-21). Poté, co jsi četl tato slova, polož si otázku: „Kde je moje srdce?“