„…a žijte v lásce…“ Efezským 5:2
Když zvážíme naše každodenní aktivity, často je velký rozdíl mezi tím, o čem říkáme, že si toho ceníme, a mezi tím, jak trávíme svůj čas, jak používáme peníze a svou energii. Manželské páry tráví čtyřikrát více času sledováním televize než společným hovorem. Rodiče tráví průměrně čtyři hodiny denně sledováním televize, jednu hodinu nákupy a šest minut hraním si se svými dětmi. A s každým promarněným dnem se mezera zvětšuje.
Ve filmu Městští ničemové stojí herec a komik Billy Crystal před dětmi ve třídě svého syna a rozhodne se dát jim lekci, kterou možná nejsou připraveni se naučit: „Važte si času ve svém životě, děti, protože teď jste v období, kdy ještě stále máte možnosti, ale rychle to uteče. Až budete dospívat, budete si myslet, že můžete všechno, a bude to tak. Ve vašich dvaceti to bude jako chumel, ve vašich třiceti – budete mít rodinu, vyděláte trochu peněz a pomyslíte si: ,Kde jsou moje dvacetiny?‘ Ve svých čtyřiceti – vám trochu naroste břicho, naroste vám druhá brada, hudba pro vás bude příliš hlučná a jedna z vašich bývalých známých ze střední školy se stane babičkou. Ve svých sedmdesáti budete trávit většinu času procházením se po promenádě, hledáním toho nejlepšího jogurtu a mumláním: ,Jak je to možné, že děti netelefonují?‘ … Nějaké otázky?“ Pokud cítíš narůstající mezeru mezi tím, o čem říkáš, že ti na tom záleží a tím, co ve skutečnosti děláš se svým životem, začni jednat. Buď radikální, jestli je to zapotřebí, ale chop se toho okamžiku, dokud ho máš. Povolání k lásce zřídkakdy přichází s naléháním.