„Polož svůj prst sem… Nepochybuj a věř!“ Jan 20:27
Noví křesťané nejsou ti jediní, kdo zápasí s pochybami; někdy s nimi zápasí i zralí křesťané. Jeden křesťanský spisovatel je nazývá „bouřemi pochybností…jsou to rozbouřené dny, kdy nepřítel je příliš velký, úkol příliš důležitý, budoucnost příliš deprimující…a odpovědí je příliš málo. Tomáš řekl: „…dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Ježíš odpověděl: „Polož svůj prst sem… Nepochybuj a věř!‘“ Tomáš kladl otázku, kterou klademe my všichni, když zápasíme: „Jestliže je Bůh tak dobrý, proč se cítím tak špatně? Pokud je Jeho poselství tak jasné, proč jsem zmatený? Pokud On vládne, proč dobří lidé zápasí s obtížnými problémy, které jim stahují vnitřnosti?“… Raději bys byl cynik než pokrytec, proto se modlíš s jedním okem otevřeným a přemýšlíš o hladovějících dětech…moci modlitby…hloubce milosti…křesťanech na onkologických odděleních…a kdo vůbec jsi, že kladeš takové otázky.
Elisabeth Elliot řekla: „Skutečná víra začne fungovat pouze tehdy, když neexistuje žádná odpověď.“ Bůh říká: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje“ (Izaiáš 55:8). Pravdou je, že Bůh nepřemýšlí tak jako my. On vidí velký obraz a pracuje směrem k specifickému konci. Ježíš ve své konverzaci s učedníky řekl: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli“ (Jan 16:12). Když se přistihneš, že pochybuješ a ptáš se Boha, modli se: „Pane, není snadné věřit, když jsem zraněný a zmatený a Ty mlčíš. Stejně tak jako Tomáš chci důkaz, že mě miluješ. Pomoz mi vidět až za mou touhu po pokoji a pohodlí, až za mé pochybnosti a nezodpovězené otázky a pomoz mi uchopit pravdu o Tvé neselhávající lásce a milosti.“