„…bohatý před Bohem.“ Lukáš 12:21
Bohu máme předkládat své skutky služby, ale dar, po kterém touží nejvíce, jsme my. Pomyslete na Ježíšovu poslední konverzaci se svým přítelem Petrem. Petr byl tak lidský: následoval Ježíše, učil se od Něj, sloužil Mu, pochyboval o Něm, nepochopil Ho, chválil Ho a zapřel Jej. A přesto Ježíšova poslední otázka ke svému příteli byla vztahová: „Petře, miluješ mě?“ Třikrát se ho zeptal na tuto otázku. Otec Augustin řekl, že veškerá etika by mohla být shrnuta do této věty: „Miluj Boha a dělej, co chceš,“ protože když miluješ Boha, budeš chtít dělat to, co miluje Bůh. Ačkoli jsi nedokonalý jako ten žalmista, můžeš říci: „Je mým potěšením plnit vůli Tvou, Bože můj…“ (Žalm 40:8, přel. z angl.).
Bůh nás stvořil proto, aby mohl být s námi. V Edenu přišel a chodil s mužem a ženou, které stvořil, jen proto, aby s nimi byl. Když utvořil národ Izrael, řekl: „Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem…“ (3. Mojžíšova 26:12). Nebe oznámilo narození Ježíše: „…dají mu jméno ‚Immanuel‘, to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘“ (Matouš 1:23). Je to jako by Bůh řekl každé ráno: „Chtěl bych s tebou strávit tento den.“ Jeden autor píše: „Nemohu způsobit to, abych miloval Boha, ale mohu Ho lépe poznat. A protože Bůh je láska, čím více Ho poznávám, tím více má láska k Němu roste. Láska je vedlejším produktem poznání. Proto tento den mohu strávit milováním Boha. A zítra se mohu snažit Ho milovat o trošku víc.“ To je to, co znamená být „bohatý před Bohem“.