„Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou…“ 1. Mojžíšova 13:8
Když pastviny, které sdíleli, byly už příliš malé pro jejich stáda, Abraham řekl svému synovci Lotovi. „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou…vždyť jsme muži bratři“ (1. Mojžíšova 13:8). Z tohoto příběhu se můžeme naučit dvě důležité lekce:
1) Nečekejte, chopte se iniciativy. Abraham neřekl: „Do toho se nezapojím.“ Ne, on si uvědomil, že kdyby to nechal bez povšimnutí, mohlo by to vrazit mezi ně klín, proto to zarazil hned v zárodku. Zpětný pohled může být užitečný, ale pohled dopředu je potřebný pro budování trvalých vztahů. Bůh právě řekl Abrahamovi: „…požehnám tě, velké učiním tvé jméno…“ (1. Mojžíšova 12:2). Ale růst a požehnání vyžadují moudrost. Pokud se měl naplnit Boží plán pro Abrahama, musela tato situace nastat. Nikdo nemá rád konfrontaci, ale váš budoucí pokoj a zdar vyžaduje, abyste s věcmi zacházeli moudře, než se vymknou z rukou.
2) Netrapte se tím, že nebudete mít dost šancí, Bůh vám to vynahradí. Lot, ten mladší z těch dvou mužů, si vybral úrodnou, dobře zavlažovanou zem v Jordánu, a nechal Abrahama s něčím, co vypadalo jako nevýhodné místo. Jako starší měl Abraham právo první volby a právo vyžadovat pro sebe to nejlepší, ale neudělal to. A to proto, že si uvědomil dvě věci: a) že přerostl svůj vztah s Lotem; teď přišel čas odejít s milostí, ne se svárem; b) že jeho cíle a hodnoty nebyly slučitelné s Lotovými. To, co si vybral Lot, skončilo v kouři; to, co si vybral Abraham, požehnalo celé lidstvo.
Tak buďte činiteli pokoje, a choďte v Božím požehnání.