„Správně, služebníku dobrý a věrný…“ Matouš 25:21
V Ježíšově podobenství o hřivnách byli ti první dva služebníci odměněni za rozmnožení toho, co jim bylo svěřeno. Ten první služebník řekl: „…jsem…získal“ (Matouš 25:20). Když nám Bůh něco svěří, nesedí jen tak v nebi, netahá za provázky a nekontroluje, jak zacházíme se svým správcovstvím. Máme na výběr. Máme svobodu Jeho úkoly nesplnit, nebo je maximalizovat. Ti první dva služebníci s penězi svého pána učinili to, co od nich očekával. Bůh to svěřuje nám – proto zacházet s tím musíme my. Bůh s tím nebude zacházet za nás! To je zřejmé z osudu třetího služebníka, který řekl: „Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk… Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi“ (Matouš 25:24-25). Byl jako ti, kteří říkají: „Boží standardy jsou příliš vysoké. Bojím se, že když Mu řeknu ano, bude ode mne žádat příliš. Proto zůstanu tady stranou, kde je to bezpečné.“ To je špatné správcovství, a ještě horší teologie. Nedovol nikomu, aby tě přesvědčil, že nemůžeš udělat, co od tebe Bůh očekává. Jeho milostí to dokážeš. Ti první dva správcové znali očekávání svého pána; a o tom je dobré správcovství. My víme, co od nás Bůh žádá, protože nám to dal do Božího Slova, abychom si to přečetli. Důvod, proč pán své služebníky pochválil, byl ten, že jejich práce za něco stála. Měli opravdovou zodpovědnost a provedli to věrně. Tak, kde jsi na žebříčku věrnosti ty? Pokud si nejsi jistý, prozkoušej se!