„Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ 2. Tesalonickým 3:10
Jeden příběh vypráví o muži, který přišel jednou do církve velmi smutný. „Co se děje?“ zeptal se ho pastor. „Před dvěma týdny mi zemřel strýc a zanechal mi 200 tisíc korun. Za týden mi zemřela má teta a zanechala mi 100 tisíc korun.“ Jeho pastor se zeptal: „Tak pročpak jsi tak smutný?“ Ten muž odpověděl: „Protože tento týden mi nezemřel nikdo.“ Roztomilý příběh; jen má jeden problém, Bible říká, ať ten muž raději: „…pracuje a dělá svýma rukama…aby mohl dát tomu, kdo má nouzi“ (Efezským 4:28, přel. z angl.). První práce, kterou Bůh dal Adamovi, bylo pečovat o zahradu a být produktivní. Dokonce i v dokonalém prostředí měl Adam práci, kterou měl dělat. Jestli chceš být dobrým správcem, který bere a rozmnožuje pánovy zdroje, musíš se zapojit do produktivní práce. Abys „měl z čeho dávat“, potřebuješ mít „nějaký přebytek“. Na hazardování je špatné to, že nemůžeš nahradit štěstí za práci. Ty ale nemáš pomáhat lidem, kteří nechtějí pracovat. Tony Evans píše: „Místo přemýšlení nad tím, kdy se pro něj utrhne kousek koláče, je dobrý správce zaneprázdněn pečením koláčů; raduje se z výsledků, a dělí se o to, co má, s ostatními.“ Někteří lidé zpochybňují investování, protože to nezapadá do jejich představ o práci. Ne, Bůh řekl Adamovi, aby sázel semena. Sázení semen je investice, kterou děláme v očekávání sklizně. Od doby pádu vymýšlíme způsoby jak se vyhnout čestné a produktivní práci. Tvá práce je částí tvého správcovství. Vykonáváš ji tak, jako by Bůh byl tvým zaměstnavatelem? On jím je!