„Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ Římanům 8:35
Naše omezené mysli nemohou pochopit Boží lásku, protože přichází bez jakýchkoliv podmínek. On nás nemiluje pouze „když“, ale „navzdory čemukoliv“. Jako rodič možná neschvaluješ chování svého dítěte, ale vždycky ho miluješ a přijímáš. Pavel se ptá: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ (Římanům 8:35). Potom odpovídá: „Jsem si jist, že nic nás nemůže odloučit od Boží lásky…“ (Římanům 8:38, přel. z angl.). Nepřivádí tě to k úžasu? Máme ale dost silné ego na to, abychom věřili, že existují určité hříchy, přes které se Bůh nemůže dostat; jako ty, které nikdy nespácháme. Pamatuješ na farizea, který se v chrámě modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník (stojící vedle mě)“ (Lukáš 18:11). Pochop: Boží normou je dokonalost a ty jí nemůžeš dosáhnout ani během tisíce životů! Milost je tou jedinou nadějí, kterou všichni máme.
Naše láska k Bohu souvisí s mírou odpuštění, které jsme od Něj dostali. Farizeové byli šokováni, že Ježíš dovolil ženě se špatnou pověstí pokleknout u Jeho nohou, omývat je svými slzami a osušovat je svými vlasy. Mysleli si: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice“ (Lukáš 7:39). Ne, nebylo to proto, že by Ježíš nevěděl, prostě mu to nevadilo. „Řekl jí: ,Jsou ti odpuštěny hříchy‘“(Lukáš 7:48). A nám sděluje hlavní myšlenku: „Komu se málo odpouští, málo miluje“ (Lukáš 7:47). Jaká by měla být naše reakce na Boží lásku? „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání…“ (1. list Janův 5:3).