„Neboj se jich…“ Jeremiáš 1:8
Vyhýbáš se určitým aktivitám a společenským příležitostem kvůli pocitu nejistoty? Jestli to tak je, možná máš „společenskou fóbii“, strach z toho, že nebudeš rovnocenný, že budeš zahanben nebo negativně hodnocen. Někteří z nás mají dokonce zkušenost s panickými záchvaty, které nás znehybní až do dysfunkce. Ale když se raději vyhýbáme takovým situacím místo toho, abychom jim čelili, dovoluje to našemu strachu, aby nám vládl. Míra našeho strachu závisí na tom, co sami sobě řekneme v okamžiku, kdy to na nás uhodí. A to, co sami sobě řekneme, je hlavně funkce toho, co psychologové nazývají jako náš „podcharakterový“ typ. Zde je několik obvyklých „podcharakterových“ typů a způsobů, jak je můžeme zvládnout:
„Ustaraný.“ Ustaraní lidé očekávají to nejhorší, vytvářejí mohutné obrazy potenciální tragédie a jsou vždy nadměrně ostražití pro případ sebemenšího náznaku potíží. Jejich nejoblíbenější sebemluvou je: „Ale co když…?“ Nauč se nahradit svou ustaranou sebemluvu tímto: „Takže, když…“ Skrze Boží milost se to můžu naučit zvládnout. Můžu mít obavy a stejně to mohu udělat. Nemám to rád, ale můžu to ustát, dokud to neodejde. Zvyknu si na to díky Boží pomoci, a to tak, že to budu nacvičovat. Když na Jeremiáše přišel strach a on chtěl utéct od proslovu na veřejnosti, kterým byl pověřen, Bůh mu řekl: „Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikáži, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě…“(Jeremiáš 1:7-8). Místo toho, abys od toho utíkal, rozhodni se tomu postavit ve víře; a sleduj, jak tě Bůh provede skrze tu situaci.