„Neboj se jich…“ Jeremiáš 1:8
Další „podcharakterový“ typ přispívající k našemu strachu z lidí se nazývá „kritik“. Je to ta část tebe, která neustále soudí tvé vlastní chování, nepříznivě tě srovnává s druhými, poukazuje na tvé vady a připomíná ti tvá selhání. Nejoblíbenějšími výrazy sebemluvy jsou: „Jsi hloupý, nemůžeš to někdy udělat dobře? Podívej se, jak tamten je schopný. Jak to, že nemůžeš být takový jako on?“ Zatímco „ustaraný“ trpí obavami, „kritik“ nízkým sebevědomím. Jaká je odpověď? Nauč se nahradit svou kritickou sebemluvu tímto: „Oni jsou takoví, jaké je Bůh stvořil; já jsem takový, jakého mě Bůh stvořil a já přijímám sama sebe jako Jeho jedinečné stvoření. Dělám chyby, ale já nejsem chybou. S Boží milostí pracuji na tom, abych byl milou, schopnou osobou, jakou mě Bůh stvořil.“
„Oběť“ je další „podcharakterový“ typ podtrhující náš strach. Je to ta část nás, která se cítí bezmocně nebo beznadějně, věří tomu, že jsme přirozeně nerovnocenní a bezcenní, vidí nepřekonatelné překážky na naší cestě a naříká nad současným stavem. Jejími nejoblíbenějšími výrazy sebemluvy jsou: „Já nemůžu… To je zbytečné. Nikdy toho nebudu schopen. Proč se vůbec namáhat?“ Nahraď své chování oběti tímto: „Teď nemusím být dokonalý. Jsem nové stvoření v Kristu a každý den trochu rostu. Rozhodl jsem se vidět sklenici raději z poloviny plnou než z poloviny prázdnou. Když Bůh říká, že mohu, rozhodl jsem se věřit, že mohu; a budu moci v Jeho čase a Jeho způsobem.“ Postav se svým strachům. Dělej to, čeho ses obával. Boží zaslíbení: „…já budu s tebou…“ (Jeremiáš 1:19), bylo vším, co Jeremiáš potřeboval, a je to také všechno, co potřebuješ ty.