„A pak už ho neviděl.“ 2. Královská 2:12
Eliáš a Elíša šli spolu, když: „…hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil…a Eliáš vystupoval…do nebe. A pak už ho neviděl“ (2. Královská 2:11-12). Oswald Chambers píše: „Není špatné být závislý na svém ,Eliášovi‘, pokud ti ho dal Bůh. Ale Bůh nezamýšlí, aby zůstal, a i když tě ta myšlenka vede k tomu, abys řekl: ,Nemohu pokračovat,‘ tak musíš.“ Jsou období v životě, kdy musíme jít sami a přijímat od Boha sílu k tomu, abychom to zvládli. Zde jsou tři biblické příklady:
1) Sám u Jordánu. Zde Elíša „…zdvihl Eliášův plášť…udeřil jím do vody…rozestoupila se a Elíša přešel“ (2. Královská 2:13-14). Řeka Jordán reprezentuje smrt. Když ztratíš někoho, koho jsi miloval, ptáš se: „Jak můžu jít dál sám?“ Nejsi sám, Bůh je s tebou!
2) Sám u Jericha. Zde si Bůh použil Elíšu k očištění otráveného městského vodního systému (2. Královská 2:19-22). To jsou velké boty! Nejsi si jist, jestli jsi do nich dost velký. Takové to je, když ti Bůh řekne to, co řekl Jozuovi, novému izraelskému vůdci: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou“ (Jozue 1:5).
3) Sám u Bét-elu. Zde byl Elíša veřejně pokořen, ale Bůh ho obhájil (2. Královská 2:23-24). Bét-el, což znamená „Boží dům“, je místo, kam chodíme pro sílu, ale často býváme zklamáni lidmi. Nicméně musíme jít dál s Bohem a vědět, že On nás nikdy nezklame.
Richard Exley říká: „Když k Bohu často přicházíme ve slunečním světle, naše nohy obtížené obavami najdou povědomou cestu v nejtmavší noci, protože přicházení k Němu se stalo naší druhou přirozeností.“